Kutnohorský deník, 13. 8. 2016
Na 143 neslyšících připadá jeden tlumočník. Pojďte tu situaci změnit. Jde to.
Praha – Historicky první obor Tlumočnictví českého znakového jazyka (ČZJ) se poprvé otevře na Vyšší odborné škole při SŠ, ZŠ a MŠ Štefánikova v Hradci Králové pro děti s vadami sluchu letos na podzim.
V naší zemi je stále katastrofální nedostatek těchto tlumočníků, kteří zprostředkovávají neslyšícím komunikaci s většinovou slyšící společností. Jedná se o získávání informací na úřadech, soudech, u lékaře či v bankách. Ale také sem patří i kvalitní vzdělávání dětí s vadami sluchu. Ve srovnání se světem, kde na čtyři až pět neslyšících připadá jeden tlumočník, se zhruba 143 českých neslyšících o jednoho tlumočníka doslova pere. Proč tomu tak je a jak situaci vidí do budoucna, jsme si povídali s prezidentem organizace Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP) Petrem Vysučkem.
Jak je možné, že je takový nedostatek tlumočníků českého znakového jazyka? Kde se stala chyba?
To by bylo na dlouhé povídání. Příčinu můžeme hledat v naší komunistické minulosti. Neslyšící nesměli ve školách používat znakový jazyk, nestudovali vysoké školy a respekt ke znakovému jazyku i neslyšícím nebyl žádný. Nikoho na vyšších místech tento fakt netrápil. Lidé s jakýmkoli hendikepem byli na okraji zájmu tehdejší společnosti. Proto nebylo potřeba nejen vychovávat, ale ani myslet třeba na obor profesionálních tlumočníků do ČZJ.
Může se nedostatek tlumočníků vázat i k chybějícím zákonům?
Ano, přesně tak. Už v roce 1998 byl sice přijat zákon, který uznal ČZJ jako plnohodnotný jazyk a uznal i základní práva neslyšících lidí. Přesto stále neexistují vyhlášky k tomuto zákonu. V praxi to vypadá tak, že není jasné, v jakých situacích mají neslyšící na tlumočení právo a kdo tlumočníky platí. Také nikdo neví, kdo má proplácet kurzy znakového jazyka pro rodiče neslyšících dětí. Dneska funguje tlumočení jako sociální služba, což není ideální situace. Nikde není popsáno, jak by takové vzdělání mělo vypadat, a co se stane, když jej škola odmítne dítěti zajistit.
Znamená to, že zájmy neslyšících nejsou vnímány politickou reprezentací vážně?
Bohužel ano. I když se v jednáních na nejvyšší politické úrovni za poslední dva roky hodně pokročilo. Za toto jsem velmi vděčný.
Je až neuvěřitelné, že u nás na 143 neslyšících připadá jeden tlumočník. Je možné tuto situaci změnit, zlepšit?
Možnosti, kde vzdělávat tlumočníky českého znakového jazyka a změnit situaci k lepšímu, jsem začal hledat na podzim 2013. Tehdy jsem se stal prezidentem střechové organizace neslyšících ASNEP. Jako první jsem oslovil vedení Univerzity v Hradci Králové, ale bez výsledku. Univerzita neměla a nemá odborné garanty oboru. V naší zemi chybí vzdělaní odborníci, nemáme docenty a profesory v daném oboru. Stejně jsem pochodil i na vysokých školách v Praze a Brně. Nakonec jsem se svěřil ředitelce SŠ, ZŠ a MŠ v Hradci Králové paní Rindové, která jako jediná škola v Česku plně respektuje vzdělávání neslyšících podle jejich komunikačních možností. K mé radosti jsme začali jednat.
Promiňte, co znamená spojení: respektuje vzdělávání neslyšících podle jejich komunikačních možností?
Znamená to, že respektuje český znakový jazyk jako mateřský jazyk neslyšících dětí, stejně jako čeština je mateřským jazykem slyšících. Respektuje také kulturu neslyšících. Škola má skvělé výsledky ve vzdělávání neslyšících, hodně jejích studentů úspěšně pokračuje ve studiu na vysokých školách a dobře se uplatňuje na trhu práce. Výsledky výuky a vzdělávání studentů na této škole jsou uznávané za hranicemi ČR. Opírá se o zahraniční spolupráci s odborníky na vzdělávání dětí a studentů ve znakovém jazyce. Příkladem spolupráce je Gallaudetova univerzita v USA, která patří k nejlepším na světě.
Řekl jste komunita neslyšících. O jakém počtu lidí se bavíme?
Mluvíme o jazykové a kulturní menšině. Komunitu neslyšících spojuje znakový jazyk a také kultura a zvyklosti odlišné od většinové slyšící společnosti. Je těžké říci přesný počet neslyšících. Obecně se uvádí, že v ČR je přes půl milionu lidí se sluchovým postižením. Nejsou to jenom lidé neslyšící. Patří sem také nedoslýchaví, ohluchlí a lidé s kochleárním implantátem. Každá tato skupina je specifická a každá má jiné komunikační potřeby. Ale nejhůře diskriminovanou skupinou jsou neslyšící, jejichž mateřským jazykem je ČZJ.
Zpátky k Vyšší odborné škole (VOŠ) a oboru tlumočník ČZJ. Jak se podařilo přesvědčit zřizovatele školy a zástupce ministerstva školství, aby obor vznikl?
Byl to dlouhý vyjednávací a dokazovací proces. Všechno si vzala na triko a na zodpovědnost ředitelka Iva Rindová. Tehdy jsem neměl představu, kolik bezesných nocí jsem jí připravil. Neumíte si představit, co úsilí musela vyvinout, aby moji představu naplnila. Kolik lidí na Královéhradeckém kraji, který je zřizovatelem školy, ale i na příslušném odboru ministerstva školství musela přesvědčit o tom, že daný obor je potřebný pro zlepšení života neslyšících lidí u nás. Bylo nutné postavit osnovu profesionální výuky, zajistit dostatek profesionálních a vzdělaných pedagogů, vytvořit příslušné materiály k výuce a mít k dispozici prostory pro tříletý vzdělávací obor. Letos na podzim otevíráme první ročník prvních budoucích tlumočníků ČZJ…
Zdroj: Kutnohorský deník
