Pražský deník, 25. 2. 2016
Odborníci mají jasno, prospěšnější než připravovaná inkluze by byla jasná koncepce vzdělávání neslyšících.
Praha – Chybějící koncepce ministerstva školství, málo odborníků, nevyhovující podmínky ve školách. To jsou jen některé problémy, které doprovází vzdělávání sluchově postižených dětí. Inkluze není největším problémem ani řešením, shodují se odborníci. Pozornost by se měla zaměřit jinam. V Česku totiž chybí jed- noznačný přístup, jak vůbec sluchově postižené děti vzdělávat.
Prezident Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP) Petr Vysuček zažil problematiku vzdělávání sluchově postižených na vlastní kůži. Sám patří mezi uživatele znakového jazyka, je neslyšící. Zlepšení situace sluchově postižených dětí se věnuje celý profesní život.
Inkluze neslyšících dětí, které využívají znakový jazyk, do běžných škol podle něj není ideální, naopak může paradoxně vést až k jejich vyčlenění ze společnosti.
Domnívám se, že pro neslyšící děti, které mají znakový jazyk jako mateřský jazyk, je inkluzivní způsob vzdělávání s cílem, aby z nich vyrostly „zdraví dospělí jedinci“, kteří jsou schopni plně se začlenit do většinové společnosti a být jako slyšící, počáteční segregací, uvedl.
Inkluzivní vzdělávání jako takové je podle jeho vyjádření vhodným trendem a logickým krokem k tomu, aby děti s různými speciálními potřebami mohly navštěvovat běžné školy v místě svého bydliště. Upozorňuje však, že u neslyšících dětí je situace jiná.
Jako jediní mají jiný, to jest svůj jazyk, kterým je český znakový jazyk, vysvětlil Vysuček.
Právě jazyková bariéra představuje jeden z největších problémů, se kterými se děti se sluchovými potížemi od malička setkávají. Kritické období, ve kterém se u dítěte rozvíjí řeč, nastává ještě před nástupem do školy. Když se u malého dítěte zjistí, že špatně slyší, musí se rodiče na základě rad odborníků a lékařů rozhodnout, zda s ním budou komunikovat běžnou mluvenou češtinou, nebo znakovým jazykem. Pro každého je vhodné něco jiného…
